Srpen 2016

Zamilovanej, po letech

12. srpna 2016 v 1:03 | já
Znáte ten pocit, když se zamilujete? Že se vůbec ptám ;-)

Dlouhou dobu jsem si myslel, že už to nikdy nepřijde. Že mě natolik udolaly všechny ty moje vztahový kotrmelce. A že jich bylo! Scénář by se o nich dal napsat! Na trilogii by vystačil! :-D ;-)

Oproti všem předpokladům jsem asi zamilovanej. Ale ta cesta k tomu... Kdyby mělo takhle fungovat celý lidstvo, to by byl strašnej průšvih. Závidím všem těm, kdo si mezi patnácti a třiceti léty najdou životního partnera. Nezávidím nikomu, kdo toho partnera mezi pětadvaceti a pětatřiceti pošle do háje. Nejlíp až potom, co s ním má dvě děti. Vidím to jako životní prohru. Oni to tak asi nevidí. Respektuju, možná i chápu, ale nejsem s tím smířenej.

A nejspíš proto jsem čekal tak dlouho. Než se objevil někdo, koho nebudu moci opustit, ani kdybych chtěl. Když máte tu možnost, možná to uděláte. Když možnost chybí, neuděláte. Jak prosté. Jak se to dotýká samé podstaty vztahu dvou dříve samostatných entit. Buď navždy spolu, nebo nikdy spolu. Nic mezi tím.

Nezbývalo mi nic jiného, než se vyjádřit jednoznačně. Chci tě na celý život. Udělám pro to vše, co bude v mých silách. Může se stát, že mé síly nebudou stačit - pak tě nedostanu. Nevěřím však tomu, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Kde je vůle, tam je i cesta.

Že mezi námi leží deset tisíc kilometrů? Že je mezi námi kulturní propast velikosti deseti jam na mamuty? No a?

Náhoda nás možná mohla svést dohromady. Je jen na nás, aby nás náhoda nemohla rozdělit.
Ve skutečnosti totiž náhody neexistují ;-) (asi)

P.S.: Až bude příště tématem týdne "Náhody neexistují", napíšu o tom samém :-D Téměř vše je relativní, i láska. Jen život relativní není. Ten je kurva skutečnej a konečnej. Škoda jím plýtvat.

P.P.S.: Jay se pustil do svého největšího životního dobrodružství :-) Things are getting pretty serious, abych tak řekl :-D