Březen 2016

naho

30. března 2016 v 2:04 | já
Nedávno jsem někomu řekl, že docela lituju toho, že jsem nebyl v roce 1989 a v letech následujících dospělý, nebo aspoň dostatečně vnímající puberťák. Litoval jsem, že dostávám informace o té době pouze zprostředkovaně a svůj názor si musím tvořit na základě vzpomínek cizích lidí. Všichni víme, že lidská paměť je selektivní a každý má vzpomínky jiné, notabene když nemůže být u všeho osobně, navíc si události časem přibarvuje pod vlivem různých pohnutek či duševních pochodů a časem je z toho akorát tak maglajs.

Možná už ani nelituju. Pomalu si začínám myslet, že je lepší některé roky osobně nezažívat a dozvědět se až desetiletí poté, co se to vlastně tehdá stalo.

Nevěřícně zírám, co se teď v týhle zemi děje. Jak jeden šašek a druhej pitomeček na hradě, třetí trouba a čtvrtý přímo debil v podhradí dokázali za pár let rozeštvat (řekněme na tomto místě polarizovat, protože to tak je) společnost natolik, že jindy rozumní lidé, kterých si vážím, nejsou schopni dialogu a na jakýkoliv podnět reagují nadávkami a syčením, zcela nepřístupni argumentům z opačného tábora - a bohužel své argumenty naopak nemají promyšlené do hloubky a dostávají se tak svým plochým aktivismem na roveň protistrany. Bohužel jsou obě strany konfliktu stejně aktivistické, stejně uřvané a stejně bezmocné, když jde o to, aby srozumitelně a hlavně rozumně a bez křiku vyjevily svá nitra.

Místo argumentů se na rozpravy v parlamentu nosí obří cedule s čísly, vycucanými z prstu, místo řešení vážných témat a společenské diskuze o nich se vytahují na světlo boží převážně hovadiny. Viditelná politika sklouzla do frašky, jejímž účelem je (možná) získat na svoji stranu laciným trikem davy, nikoliv však pečovat o rozvoj společnosti. To by přece mělo být jejím prvořadým úkolem! A zatím se tu všichni trumfují nějakými kravinami, veřejná diskuze se odehrává v ohavně bulvárním duchu, přispívají k tomu i všechna mainstreamová média a pro poznání aspoň jakési trochu pravděpodobné pravdy aby si člověk rešerše sám dělal a na místa osobně jezdil. Ze všech článků je totiž cítit nadržování té "své" straně.

Nelze se zbavit dojmu, že "ti nahoře", jakkoliv tohle označení nesnáším a nepovažuju ho za správné, jsou zahaleni v kouřové cloně a my ani trochu nevidíme jak na jejich ruce, tak do jejich hlav.

Konspirační teorie tu bují jedna za druhou a nikdo se jejich vyznavače nesnaží mírnit, vysvětlovat jim pořádnými argumenty, jak se věci doopravdy mají, ukázat jim, že svět přece jen funguje jinak, než si třeba myslí. Raději je rovnou odsoudí jako paka, jimž nelze vysvětlit nic. Babišovci, zemanovci, kalouskovci, konvičkovci, kavárníci. Na každého se najde nálepka a tím to hasne. Žijeme v polepené zemi a polepené době. Ústa nemá zalepená nikdo, zato očí je zalepených hodně. Nebo si na ně někdo dá dobrovolně klapky, aby viděl jen dopředu a nic ho nerušilo.

Neříkám, že Zeman může za všechno. Nemyslím si ani, že by tam místo něj nemohl být někdo horší. A to mě právě děsí.
Protože až teď vidím, že demokracie je opravdu velmi křehká věc a pokud se ji někdo rozhodne pošoupnout někam, kde se jí dařit přestane, právě její přirozené mechanismy ji do toho rohu boxerského ringu velmi rychle a přitom až zákeřně nenápadně zatlačí. Pak už asi zbývají jen dvě možnosti - podlehne, klidně i jen na body, nemusí to být rovnou knokaut, anebo se znovu vzchopí. Remíza to každopádně být nemůže a podlehnutí je podle mě mnohem pravděpodobnější.

A říkám si, proč to v těch postkomunistických zemích, do nichž dohlédnu, proč to v nich takhle musí být. Je mi z toho nějak ouzko, vám povím.

Copak to tady takhle vypadalo před deseti lety? Nemyslím si. Nebo že bych byl celou dobu slepý?!

------

P.S.: Furt je tu ještě jedna možnost - že to vidím až moc černě. Aspoň jeden smajlík please ;-)

------