Únor 2015

čtrnáctej únor

14. února 2015 v 2:15 | já
- Já bych šel! :-)
Odepsal jsem nevážně na stejně nevážně do pléna položenou otázku, kdo by s tou dívkou chtěl strávit valentýnský večer. Vždyť jsme se nikdy neviděli. A jet přes půl republiky kvůli tomuhle, nepřipadá vám to bláznivé?

Nojo, bláznivé...co je dostatečně bláznivé, abych to nakonec neuskutečnil?
Za týden jsem už počítal zatáčky na východní dráze, nechal si štípnout lístek až tam, kam bylo potřeba, ubytoval se v hotelu na náměstí a neskutečně nervózní postával kus od vchodu do kavárny, kde se měla celá akce konat.

Už přichází? Je to ona? Nebo tahle? Nakonec jsem ji poznal celkem bezpečně. Celá vysmátá, v doprovodu další dívky a jejího chlapce. Její živelný smích mě překvapil.

Dobře, tak teď musím dovnitř. Žmoulal jsem v ruce dvě květiny. Bo jsem sice z vesnice, ale ne úplnej buran. Kvůli těm květům a kvůli svému obleku jsem si ve vlaku vysloužil mnoho významných a zvědavých pohledů od spolucestujících.

- Ahoj. Já jsem Jay.
- A já Z. A tohle je moje sestřička a její přítel.

Předal jsem květiny a sednul jsem si. Znali jsme se a přece neznali. Mohli jsme vyprávět společně zažité příhody, aniž bychom se někdy předtím viděli. Díky, internete!

S přibývajícím vypitým vínem jsem stále víc a víc akceptoval své nově nabyté kamarády. Důkazem toho budiž fotky na cizích mobilech, které, předpokládám, již odvál čas. Večer se změnil v noc a noc se změnila v ráno. Doprovodil jsem Z. domů. Usnul jsem na hotelu.

Ráno jsme se znovu setkali na nádraží. Na nohou měla pohorky. Sedli jsme si v autobusu na přední sedadla a vyprávěl jsem jí to, co ještě nevěděla. I ona snad vyprávěla to, co chtěla. Legračně si při tom oprašovala stále jedno a to samé místo na blůze. Tuším, že byla červená, ale mně barvy příliš nevěřte :-)

Z Prahy se mi domů nechtělo. Rád bych s ní zůstal tak dlouho, jak to bylo možné. Po delším hledání jsme si sedli do čajovny a já měl rozlévat horký čaj i MIMO hrnek, což se pro mě ukázalo být obtížným. Vyprávěla mi o sobě se zavřenýma očima. Pak kreslila do svého bloku.

Vůbec si nepamatuju na chvíli, kdy jsem ji opustil. Stalo se.

Další večer jsme šli na blues... :-)