Za hudbou na sever - 3 - u zdroje

30. srpna 2014 v 21:49 | já
Za první dva dny jsme prosvištěli až do Dánska. Jak jsme se dostali na skandinávský poloostrov, už jsem tolik nepospíchal. Bral jsem ohledy na lasičku. Sedět denně několik hodin na místě spolujezdce musí být po delší době pěkná otrava :-)

Proč jsme se vydali zrovna do Arviky? Vlastně za to mohl tenhle plakát:



Festival v Arvice se poprvé konal v roce 1992. Díky pozvaným kapelám se záhy vyprofiloval jako svátek dark synth hudby a začaly na něj jezdit divný temný existence :-) Vyznačoval se tedy slušnou koncentrací kapel, které bych chtěl vidět. To automaticky neznamená, že bych si také chtěl poslechnout jejich celý koncert! Spíš si zažít pocity, které u sledování videa na youtube člověk získat nemůže...

Ročník 2009 byl poslední syntetický a v celé historii vůbec nejvíc navštívený. V dalším roce se změnil profil festivalu, přijelo logicky o dost méně lidí (protože tradiční posluchači byli zklamáni) a v roce 2011 už se pak nekonal vůbec, organizátor vyhlásil bankrot. Festivalový svět tím přišel o zajímavého zástupce a nám teď nezbývá než jezdit na Kabáty do Piešťan...

Já jsem každopádně rád, že jsem mohl zažít Arviku v okamžiku její největší slávy. První den festivalu jsme ještě byli na jihu Švédska, takže o Röyksopp a Nine Inch Nails jsme přišli. V případě obou skupin mě to mrzí, bohužel jsem se na ně od té doby nedostal. Druhý večer zahráli na hlavní stejdži Depeche Mode a poslední den uzavírali KoЯn.

Do Arviky jsme přijeli odpoledne. Když jsem zjistil, že ve stanovém městečku se nedá motorka zaparkovat, obrátili jsme se a ubytovali se v nedalekém kempu u jezera. No, nedalekém, pěšky dobrá hodinka. Odpoledne jsme se vydali na festival a stejně tak i druhý den.


Kromě výborných pražených mandlí mě na festivalu zaujalo i pár dalších věcí :-) Poslechnul jsem si několik místních kapel, například populárního Boba Hunda. Chtěl jsem vidět, jak bude vypadat koncert legendárních D.A.F.. Povedlo se, ovšem po několika málo skladbách jsme dobrovolně ze šapitó utekli, protože upřímně - nedalo se to poslouchat :-D Ale zážitek mám. Ostatně následující citace z wikipedie vám možná situaci osvětlí: "The singing isn't like rock 'n' roll or pop singing. It's sometimes like in a Hitler speech, not a Nazi thing, but it's in the German character, that crack! crack! crack! way of speaking." Pusťte si od nich Der Mussolini a uslyšíte sami.


Před jedno z menších pódií jsme se usadili spíš proto, že jsme byli unavení. Jsem moc rád, že jsme tam v tu dobu byli, protože tam jsem poprvé a zatím naposledy uviděl dva legrační mužíky, kteří tvořili různě důmyslně zacyklenou hudbu v reálném čase. Říkali si LUR a aspoň podle toho, co vím, jsou docela unikátní. Kromě dostatečně divné hudby mají i skvělou show, dobře jsme se celou dobu bavili. Hodím vám sem fragment přímo z jejich představení v Arvice. Když se podíváte za kameramanovu hlavu (dokážete-li to), uvidíte mě, jak zírám ;-)


U depešáků se zdržovat nebudu, ti se mi budou líbit vždy. Tady hráli čerstvě skladby z alba Sounds of the Universe.

Jak už jsem psal, poslední skupinou, kterou jsme slyšeli, byli KoЯn. Na očekávaný nářez jsem se docela i těšil, jenže byli natolik přezvučení, že jsme v polovině koncertu festivalový areál opustili. Bez špuntů v uších tam opravdu nešlo vydržet. Temnou nocí jsme se vraceli do vzdáleného kempu a celou dobu nám do zad bušil nu-metal.

Tím bylo splněno. Po dvou pěkných festivalových večerech už nás měla čekat jen cesta domů. Jenže následující den se skoro všechno pos pokazilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 31. srpna 2014 v 12:58 | Reagovat

Šmarjá, já mám asi jinej styl humoru než ta holka ve videu. :D
Jen mi vrtá v hlavě, proč si se rozhodlo tom výletu napsat... keep on writin'.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama