Za hudbou na sever - 2

30. srpna 2014 v 1:08 | já
Zatímco zuby drtily kousky té nejlepší sušenky na světě, mozek přemítal nad vyřešením nenadálé situace.
Nejdřív nastartujem a odjedem, pak si poradíme i s tím dalším. Vyndal jsem nářadí, vyšrouboval svíčku. Jiskru neházela. Ani náznakem, což bylo dost divný. Svíčku jsem vyměnil, žádná změna. Baterka sice byla hodně vybitá, ale na tohle by to nemělo mít vliv. Dobře, tak dál. Musím zkontrolovat dráty, jestli se někde něco neskříplo.
A tak jsem začal odstrojovat přední kapotáž, abych se dostal ke spínací skříňce...povolil miliony šroubků (jo, jsou jich miliony, trvám na tom :-D )...a když bylo všechno dole, řekl jsem si v duchu: "Zatroleně".



Uviděl jsem totiž takhle z žabí perspektivy příčinu. On je na řídítkách takový přepínač. ON/OFF. Jenže já (a spousta dalších lidí) ho nepoužívám, protože motor vypínám jinak. No a při manipulaci na trajektu se tenhle chcípák nějakou záhadou dostal do polohy OFF. Protože jsem ho nikdy předtím nepoužil, ani v nejmenším mě nenapadlo na něj kouknout...
Nejsem nadávací typ. Prostě jsem zase všechno složil dohromady, usmál se na lasičku a řekl: "Jedem."
A po ztichlé dánské dálnici jsme odjeli hledat kemp.

---technická část článku (berte to jako varování :-) )---
Což se nám podařilo. Postavili jsme už skoro za tmy stan. Zašel jsem do domečku majitelů zeptat se, jestli náhodou nemají nabíječku na autobaterie. "Něco by se tu našlo," odvětila dánsky milá stařenka. Zavedla mě do přilehlé otevřené kůlničky, kde stála nabíječka velká jako půl auta. Její manžel jezdil na elektrickém skůtru a tímhle to nabíjel. Zajásal jsem, přinesl svoji baterku, připojil ji a šel jsem s klidem spát. Zítra to všechno pořeším.
Za dva dny jsme za sebou měli skoro tisíc kilometrů.

Ráno jsem se probudil a s veselou myslí šel ke kůlně. Už z dálky jsem slyšel podezřelé bublání. A pak i viděl, proč to tak bublá. Na nabíječce totiž byl přepínač, který určoval, zda se bude baterie nabíjet pomalu nebo rychle. Tzv. želva/zajíc. Včera jsem si ho ve tmě nevšiml. Samozřejmě byl přepnutý na zajíce, takže moje těžce zkoušená pidibaterie byla celou noc pumpována proudem, který odpovídal asi desetinásobku toho předepsaného...
Rychle jsem to vypnul. Baterka si šťastně oddychla. Zůstala v ní asi polovina elektrolytu. Že bych tam někde sehnal destilovanou vodu na doplnění, o tom jsem silně pochyboval, takže jsem zašel do sprch a doplnil to vodou normální. V nouzi... :-)
Horší bylo, že ten náhradní regulátor, co jsem s sebou vezl, mi byl k ničemu. Byl jiný, než jsem potřeboval, nezáměnný. Neměl jsem čas si to před odjezdem zkontrolovat, ani mě to moc nenapadlo 8-)
No ale každopádně bylo dobito, mohli jsme pokračovat. Dojeli jsme k prvnímu většímu městu a instinkt mě neomylně dovedl až k prodejně s motodíly. Ten prodavač mi moc nerozuměl, takže jsem skočil za pult, nabral jsem si věci, které jsem potřeboval a vyšel ven montovat.
Prostě jsem si přidělal dopředu ještě jedno světlo, napájené z nezávislé baterie :-)


Celou další cestu jsem tedy potřeboval spát v místech, kde bude elektrická zásuvka, abych mohl dobíjet. A tak se i stalo.
---konec technické části---

Cestování po Dánsku je pro mě vždycky fajn. Projíždíte spoustu malých roztomilých kruhových objezdů, pokud chcete, často tušíte v dálce moře (ale z té placky ho nevidíte :-D ), silnice tam mají úžasnou barvu...
Doprava začala pomalu houstnout, blížili jsme se ke Kodani. Do Švédska už jen kousek. Zbývalo přejet most.
Ale jaký most! Øresundsbron je úžasný, majestátní. Vjeli jsme do dlouhého tunelu, který mostu předchází. Lasička se ke mně přitiskla pevněji, trpí totiž lehkou klaustrofobií. Jednou rukou jsem ji hladil a sám jsem si ten krásný pocit užíval. Pod zemí nás provázela ozvěna našeho dunícího motoru. Pak se zase objevilo světlo. Před námi se do dáli táhl oblouk čtyřproudé silnice, přerušený v polovině zavěšenou částí mostu, pod kterou proplouvají lodě, ohraničenou čtyřmi vysokánskými pylony.
Čím výše jsme stoupali nad mořskou hladinu, tím víc se do nás opíraly poryvy silného bočního větru. V náklonu jsme se vyvezli až nahoru a před sebou uviděli první budovy v Malmö. Z prava si po moři razila vlnami cestu velká modrá námořní loď.
Než jsme se stačili z toho zážitku vzpamatovat, už nám překřížila cestu řada mýtných bran...


V Malmö jsme rovnou namířili k parku u pobřeží. Tisíce odlesků odpoledního slunce před námi rozsvěcelo vrcholky vln. Nedaleko hrálo pár lidí na trávě frisbee. Marně jsem hledal místo, kde jsem se minule fotil s rozestavěným mrakodrapem netradičního tvaru v pozadí. Park byl od té doby přestavěn, v mrakodrapu už jsou dávno funkční kanceláře :-) Lehli jsme si do trávy a nechali se šimrat sluncem.


Když už toho bylo dost, rozjeli jsme se dál.
Drželi jsme se stále mořského pobřeží. Po levé straně se objevil kemp. Opět jsme postavili stan, já dal nabíjet obě baterie... :-D
Šli jsme se podívat na pláž. Na koupání už to nevypadalo, jen jsme se prošli na konec mola a zpátky.
A pak už nastal čas na spánek.


Ráno jsme si řekli, že si zkusíme zaplavat v moři. O nějaké hloubce vody se však nedalo vůbec mluvit, ještě daleko od břehu nám sahala maximálně po pás. Když začalo pražit slunce, vydali jsme se dál na sever.
Musím přiznat, že z tohoto dne si pamatuju až večer, když jsme se ubytovali v dalším kempu. A zase večerní pláž a nějakou párty na kamenech na břehu Vänernu. Jo a měli tam nějakou venkovní logickou hru s velkými dřevenými figurami, něco jako dámu kříženou s hlavolamem :-) A kde se vzal, tu se vzal, ke stanům připochodoval ježek.


Celej zmatenej nakonec zase odběhl do lesa :-)




Pokračování zase příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 30. srpna 2014 v 19:58 | Reagovat

Přesně, troll za to může. :D

2 Jay Jay | Web | 30. srpna 2014 v 22:00 | Reagovat

Kleju tak, aby mi místní potvory rozuměly :-D ;-) U nás říkám "ksakru".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama