Jarní výhled

22. srpna 2014 v 14:51 | já
Tak se stalo, že v jeden den na můj blog místo obvyklých nula až pěti lidí našlo cestu najednou třista párů očí. Celkem zajímavá zkušenost. V duchu mě napadlo, jaké je štěstí, že zdejší články nemám nijak strukturované a umístěné v příslušných chlívečcích, protože to každého nového příchozího spolehlivě odradí od čmuchání :-D

A jak je paradoxní, že ačkoliv sem zcela veřejně napíšu i to, co bych nikomu jinak nesdělil, vlastně ani nejde o příliš rizikovou činnost. Z vlastní zkušenosti vím, že internet je jedna velká vesnice, kde se mezi sebou všichni znají. A i kdyby ještě ne, zanedlouho se virtuálně potkají. Vždyť na tomto principu fungují téměř všechny mé vztahy s přáteli. Ovšem takových lidí, kteří by si poctivě přečetli tu spoustu článků, u nichž často musíte znát souvislosti, abyste je pochopili, takových lidí je podle mě opravdu minimum.

Možná byste měli vědět, že já takový jsem. A že pokud mě budete zajímat, přečtu si o vás vše, co o sobě veřejně napíšete. Zároveň je velká pravděpodobnost, že si ty věci i zapamatuji a podvědomě si z nich sestavím vaši povahu. Většinou se trefím. Ale co mi připadá zajímavé - vždy mě pak při prvním setkání s takovým člověkem překvapí, že o celkovém obrázku rozhoduje i spousta detailů, které se touto virtuální cestou nemohu dozvědět. Způsob řeči, pohyby rukou, naklánění hlavy, úsměvy, zamyšleně přivřené oči...jde o mnoho náznaků, jež by mi samy o sobě nic moc neřekly, ovšem ve spojení s tím, co o sobě napíšete, dávají nahlédnout i do míst, kam byste si možná nechat nahlédnout nechtěli :-)

Ale něco bych k tomu chtěl dodat, protože takhle napsáno to zní docela divně, až nebezpečně (alespoň v mých paranoidních očích :-) ).

Na jiných lidech mě může štvát spousta věcí. Kvůli některým bych se s nimi třeba ani nebavil, protože bych si myslel, že za hovor nestojí. Často se tak i stalo, určitě i stane, a třeba to není dobře. Naštěstí díky mým vzdáleným přátelstvím, udržovaným dlouhým chatováním a i díky čtení blogů se častěji dostávám do fáze, kdy chování těch druhých porozumím - ač se s ním vůbec nemusím ztotožnit a stále je mohu považovat za nepřijatelné. Ale co, nejsem přece bůh, abych ostatní soudil. I já mám své chyby, možná v jiných oblastech, ovšem nikoliv méně závažné. Každý má svůj důvod, každý si hledá tu svoji cestu.

Je zábavné a poučné to hledání pozorovat, je nanejvýš zajímavé vědět i věci, které by dotyčný nikdy nahlas neřekl. Ale napíše je. Naštěstí. Dává to pak přátelství potřebnou hloubku.

...pozor na detaily :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 22. srpna 2014 v 18:13 | Reagovat

Úplně vidím ten tvůj požitek, tu slast, když takový článek píšeš. Představuješ si, jak se čtenář u toho textu rozesměje, zalekne nebo pozvedne obočí.

Autor tohoto článku zjevně miluje hodně spletité a dlouhodobé hádanky s nejasným klíčem. Velmi výjimečná "úchylka" :o)

2 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 21:59 | Reagovat

Ať už na netu kdokoli působí jakkoli, tak si stejně člověk většinou na netu trochu "upraví" sám sebe, nebo co já vím, tak mi to tak přijde, ne že by chtěl působit jako machr největší, ale nějaké drobnosti, detaily ;) si poupraví k obrazu svému.
Avšak tento článek je na mě moc chytrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama