Květen 2014

surprajzíci

28. května 2014 v 23:10 | já
Mnoho míst mě při cestě Amerikou zaujalo, leckdy překvapilo. Nejvíc San Diego a o něm vám teď povyprávím.

Příjezd do hotelu, nad kterým nízko přelétávala letadla těsně před přistáním, předznamenával velké věci!
Náš hostitel nás vzápětí skoro nalákal na výpravu, kde bychom pozorovali velryby, ale kvůli omezenému času našeho pobytu a relativně nízké pravděpodobnosti výskytu velryb jsme nakonec nejeli. Nevadí, příště si vyberu vhodnější dobu a na ten oceán se vydám :)


nekonečné konce

25. května 2014 v 22:24 | já
Tak se mi zas po delší době chce smazat všechny články, zrušit blog a vykašlat se na veřejný psaní. Upřímně, poslední dobou tu píšu samý hovadiny, no uznejte. I když by teď bylo o čem vyprávět - přece jen jsem za poslední týdny viděl i prožil spoustu zajímavých věcí, vůbec se mi do toho nechce. Skoro bych radši minulost nechal ladem, přítomnost prožíval a o budoucnosti toho moc psát nelze, že?

No a kromě toho - ty dva nepravidelné cizí návštěvníky by to jistě nemrzelo a těch pět dalších nepravidelných mě osobně zná a máme i jiné a daleko interaktivnější možnosti, jak sdílet svá slova. Což tedy neznamená, že by taková komunikace mohla blog nahradit, protože blogování je dost specifická záležitost. Články jsem psal částečně i proto, abych nikomu nic nenutil, ale četl si je právě jen ten, kdo na ně měl chuť, což jinde neuděláte. Možná pomocí psaní do "poznámek" na FB, pokud tam tedy ta možnost ještě stále existuje :-)

Samozřejmě nikde jinde než na blogu nezažiju ten zajímavý pocit, když na mě "promluví" někdo neznámý a jedinou příčinou pro to jsou zdejší plácanice :-)

Bych na vás před rokem asi divně koukal, kdybyste mi tvrdili, že tu vydržím celých dvanáct měsíců o něčem blábolit. To je náhodou velký úspěch! :-D

Tak zas možná někdy. Třeba už zítra, kdo ví.




Z LA

20. května 2014 v 0:59 | Já
Jsou zpravy, ktery me dokazou doslova vykolejit z cehokoliv, co zrovna delam. Prave takova message mi prisla tesne pred bezpecnostni kontrolou na zdejsim letisti. Ac duchem nepritomen, prosel jsem.

Ta zprava byla od H.
To je zvlastni, jak nektere lidi muzu mit rad pres vsechny jejich prohresky a dokazu jim odpustit...vlastne cokoliv. Mozna i proto, ze se do jejich situace dokazu vcitit - coz rozhodne nerika nic hezkeho o me moralce.

S H. jsem se videl par tydnu pred odletem. Od te doby si trosku piseme a kdybyste ty zpravy cetli, nejspis byste si pomysleli, ze si je pisou dva milenci. Jenze ono to tak neni, je to takovy interni znak toho, ze se mame stale radi tim svym zpusobem. A pak se ve zpravach obcas objevi i jina, s tematem, o kterem bych si nejradeji nikdy cist nechtel, protoze me znovu a znovu dokaze zranit.

No nic. Americke dobrodruzstvi je pomalu u konce.

Z McD

15. května 2014 v 6:54 | Já
Potreba wifiny zvitezila, jinak bych sem nechodil :-)
S jakymkoliv signalem je tu docela potiz, i kdyz se nepohybujeme v uplne neobydlenych koncinach. V Grand Canyonu jsme byli dva dny odriznuti od komunikace. Ne ze by to bylo tak dulezite :-)
GC me mozna trochu zklamal, protoze prisel az po vsech tech predchozich divech zdejsi prirody. Jen zvetsil meritko ;-)
Vcera jsem si necekane zajezdil na kole! :-D
Na dnesek jsme nemeli zadny zvlastni plan a nakonec to dopadlo skvele. Presne tak, jak bych si takovy roadtrip predstavoval. Temer na kazdem kousku cesty na nas cekalo prevapeni...

Mejte se fajn. Jeste jednou se nejspis ozvu z L.A. a pak uz me boing boing nebo erotobas priblizi zpet do me krasne rodne zeme :-)

Dead Horse Point

10. května 2014 v 8:04 | Ja
Zdravim. Vite ze v Americe se netahaji karavany za autem, ale auta za karavanama? No fakt. Jako prvni jede neco podobnyho autobusu a povesen za nim nasleduje treba velkej dzip. Zatim nejpodivnejsi obytny samohyb jsem potkal na dalnici - klasickej tahac Kennworth s cumakem, na nem obytna nastavba a za nim obytnej prives. Kam s takovou kravou jezdi mi neni uplne jasny, protoze se prece nemuze nikam vejit :-)

Dalsi zahadou jsou pro me ovladaci prvky ve sprchovych koutech. Obcas clovek skoro urve packu, jak se snazi prinutit vodu, aby tekla podle jeho prani (treba tim spravnym otvorem). Zatim jsme nenarazili na dva stejne systemy. Kupodivu musle na zachodech maji naopak vsude stejne :-D

V motelech spime malokdy. Myslel jsem, ze kempy budou mit nejake normalni zazemi, ale to jsem se spletl. Vetsinou to konci u budky se zachodem a umyvadla. Takze nakonec neni rozdil mezi tim, jestli nocujeme v kempu nebo volne. Ony ty naroky na cokoliv jdou po prvnich dnech cesty rychle dolu :-) Nakonec staci i pullitrovka vody na umyti na cely den.
Spani ve zdejsi prirode pripomina nekdy pohadku a jindy western. Takove vyhledy, jako jsou tady, jsem v zivote nezazil. Ani na fotkach to nebude ono. Znate ten divny pocit z deformace obrazu na krajich obrazovky, kdyz v prirodopisnych snimcich svenkuje sirokouhly objektiv kamery do strany? Tady jsem dokazal vyvolat podobny efekt pouhym pohybem oka.

Je tu uplne jina krajina. Hodne hornata a pritom hodne plocha. Z tahlych rovin vystupuji obrovske "stolove" hory. Prevazna vetsina mist ma zatim poustni a polopoustni charakter. Dalo by se jim bez nadsazky rikat pustina. Neni tu nic, krome malych keriku. Na prvni pohled je zrejme, jak malo je v pude vody. Pokud se vubec tomu pisku da rikat puda. Ohromna a ohromujici vyprahla krajina.

Az pojedu priste, urcite si privezu nebo na miste poridim lepsi spacak. Budit se po pulnoci zimou by se dalo prezit, ale kdyz mam pak jeste cely den ridit a neusnout na tech priserne rovnych nekonecnych cestach, neni to uplne ono.

V aute travime strasne moc casu. Puvodne jsem myslel, ze ctyri lide v aute si budou hodne povidat. Kdyz vam reknu, ze nejvic ze vsech mluvim ja, asi vam bude jasne, jak malo se toho napovida. Nechapu to :-)
Ale aspon ze jsme si povahove docela sedli. Ponorka zatim neni (i kdyz presne vim, kdo a cim me bude ke konci cesty uz hodne stvat :-D)
Vlastne ted ani nedokazu rict, jestli se jeste vubec - az cesta skonci - spolu budeme bavit. Mozna nebude o cem. Pripada mi to absurdni, kdyz si uvedomim, ze spolu momentalne sdilime 90% casu vcetne spanku. Ale vzdyt my o sobe skoro nic nevime...

No nic, dobrou noc. Mam se fajn, snad i vy :-)

Z Udoli smrti

6. května 2014 v 8:54 | Ja
Ahoj! Z Barstow jsme rano zamirili do Calica, coz by melo byt mesto duchu, ale ve skutecnosti je plne zivych lidi. Pak jsme jeli do Death valley. Tady vAmerice je vsechno trochu vetsi nez obvykle, takze prijezd do udoli ktere lezi jeste pred D.V. byl v aute doprovazen mohutnymi ovacemi. Mesto tezaru mineralu Trona melo diky vichru velmi hutnou atmosferu. Prispel k ni i napul vyjedeny mistni obchod a restaurace presne takova, jakou byste tu cekali. Dal jsem si burrito. Pak uz prislo D.V. a obavam se, ze nemam slova pro to, abych popsal, jak je to tu uzasny. Ted lezim pred autem ve spacaku, koukam na hvezdy. Pred silnym vetrem me chrani par palem. Pred chvilkou jsem se jeste koupal o par metru vedle v bazenu. Schvalne se kouknete na mapu, fakt tu je. Hned vedle golfu. Furnace Creek. Sranda, co? :-D Dobrou noc :-)

Z jihozapadu

5. května 2014 v 7:52 | Já
Na okno auta kdosi zatukal a posvitil na me baterkou. Chvilku mi trvalo, nez jsem si uvedomil, kde vubec jsem. "Just a minute," zadrmolil jsem, vysoukal horni polovinu tela ze spacaku a nasel spravny cudlik k otevreni dveri. Venku stal serif se svym pomocnikem. "Why do you sleep here and in the car?!" Vysvetlil jsem mu co tam delam,i to, kdo je ve vedlejsim stanu. "Are you going to leave this place during sunrise?" Slibim ti cokoliv, holoubku, jen me nech spat. "Ok. Good night." A oba odjeli.
Ano, toulam se po Kalifornii :-)

Probudit se rano pod pomerancovnikem, projet plne nalozenym autem po polnacce a zazracne nepichnout, videt TEN nejvetsi strom, stat na strese sveta, projizdet nekonecne serpentiny, mezi nekonecnymi plantazemi, ropnymi vrty, nekonecnymi kamennymi dunami v nekonecnem zastupu dalsich aut, to jde snad jen tady. Jo a cucat lizatko se skorpionovou prichuti, bych zapomnel :-D

Dobre rano :-)

PS: Blog uz pisu jeden rok. Let's celebrate! :-)