17.2. bluesové dozvuky

17. února 2014 v 15:03 | já
Při nedělním nočním běhu po Karmelitské (ty tramvaje jsou v noci naprosto nepoužitelné) mi v kapse zavrněl telefon. Kdopak mi může v takovou hodinu psát, pomyslel jsem si...

Zlatínko moje, omlouvám se... Nečekám, že to pochopíš, ale mám pocit, že jsem v jednom kole. Na jednu stranu je to fajn, no na tu druhou... V sobotu jsem byla naprosto nepoužitelná, ne, že bych tě ráda neviděla, což tak nevypadá, viď? :-p A hlavně jsem myslela, že tu nebudeš, nevím proč. Máš mě rád? :-/ Nejspíš očekávám nějakou blbou odpověď... Musím jít spát, za pár hodin zas jedu do školy. Nějak nemůžu vypnout no... Sobota byla výjimkou, bohužel na úkor tebe.

Myslím, že je to taková hezká tečka za proběhlým víkendem.
A nejspíš to bude i definitivní tečka za velkým H, protože tohle nevypočitatelné chování přece nemůžu omlouvat donekonečna. Přátelství si představuju jinak. Asi jsem moc náročnej.


No a jinak kdyby někdo čekal, že sem napíšu něco dalšího z víkendu, tak ne :-)
Až třeba na úplně jinej blog a za pár let. Ale to vy už si nejspíš číst nebudete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 18. února 2014 v 11:40 | Reagovat

Souhlas. Bezmezně velkorysí a tolerantní můžeme být jen tehdy, když jsme si jisti, že ten druhý člověk toho za žádných podmínek na světě nezneužije. Pro ty ostatní platí totéž, ale musíme je umět poslat včas do patřičných mezí.

2 já | 18. února 2014 v 13:54 | Reagovat

Nevím, jestli to bylo cílem komentáře, ale po jeho přečtení jsem se musel sám nad sebou zamyslet. Klíčová slova "za žádných podmínek, zneužít, poslat do mezí". A možná i ta ostatní.

3 Zitra Zitra | 18. února 2014 v 17:15 | Reagovat

Ano. Preji pekny vecer.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama