10.2 banální projektyl

11. února 2014 v 0:37 | já
Přestavěli nám vnitřek Tesca. Krabice s mlékem jsou vtipně vyskládány ve dvou rozích na úhlopříčce. Smysl v tom hledám marně. Docela dlouho jsem uvnitř bloudil, než jsem našel potraviny pro můj život esenciální.
"Vzal bych si tu uzenou makrelu."
"A jakou chcete? Spíš větší?"
"To je jedno. ... Ale počkejte, dejte mi takovou, co se usmívá!"
Paní za pultem to chvilku nedocházelo a pak se rozesmála: "No nevím nevím, jestli tu takovou máme."
...
Přicházím ke kase a tu, kdopak to nevchází do dveří? P.!

P. jsem před více než rokem půjčil poměrně hodně peněz na podnikání. Bral jsem to jako ruskou ruletu - buď to vyjde a něco mi to vynese, anebo o ně přijdu. Ani jsme spolu nic nesepsali. Popravdě by to bylo pod moji úroveň. No, vypadá to, že jsem o ty prachy přišel :-) Minulé jaro mi P. přestal odpovídat na smsky a tak jsem to hodil za hlavu.

P. tedy vcházel do dveří Tesca, periferně mě zaregistroval, já jeho také, ale protože to byla mikrosekunda, pokračoval jsem směrem k pokladnám. Říkal jsem si, jestlipak bude mít odvahu opustit prostor, kde jsem ho nemohl vidět. Váhal jsem, zda se za ním vydat, nebo to nechat být, zaplatit a zase se rok nevidět. A pak jsem si řekl, že by mohlo být zábavné se s ním setkat. Vydal jsem se za ním. Jemu se to asi taky rozleželo v hlavě a vykročil též. Bylo zajímavé sledovat, jak se při rozhovoru chová člověk, který má na hlavě tolik másla. Okamžitě spustil, že o tom poslední týden přemýšlí a že asi našel řešení našeho problému. Zítra se prý sejdeme a domluvíme se. Beru to s rezervou, s hoooodně velkou rezervou. Myslím, že zítra zavolá, že až pozítří a pak za týden a nejspíš nikdy.
Ale kdybych čirou náhodou od zítřka přestal psát, asi opravdu našel řešení. Konečné :-D
-----------------------------------------------------------------------

Dneska hráli v Praze Depešáci! Nebyl jsem na nich. Divný, co? :-)
-----------------------------------------------------------------------

Bych vám asi měl dovyprávět tu Madeiru :-) Protože...nemělo by se zapomínat na to, že si taky občas udělám velkou radost :-)

Posledně jsem skončil tím, že mě v hostelu na kanapi budili pozdně noční příchozí.

V půl čtvrté jsem tedy konečně usnul, v půl šesté se velice svěží vzbudil :-D Potmě jsem došmatal do koupelny, nalil na sebe vědro studené vody a ve vypůjčené Toyotě si namířil po výpadovce z Funchalu směrem k východnímu cípu ostrova. Ten kruháč na konci cesty mi připadal trochu divný, na mapě to vypadalo jinak, ale tak co, ve tmě vypadají věci odlišně. Měl jsem ještě spoustu času, než slunce vyjde. Dospával jsem v autě. Nebo něco takovýho. Po hodině už se začalo rozednívat, tak jsem vylezl (venku kupodivu nebyla zima, i když foukal vítr). Zjistil jsem, že stojím před nějakým vojenským radarem. Dál to nešlo. To mi bylo fakt divný, tady přece měla začínat cesta pro pěší dál na východ. A tak, když už to vypadalo, že slunce vyjde, zjistil jsem, že jsem úplně někde jinde než jsem být měl :-D Takže zase do auta a hurá na ten správný kruháč a pak dál až na parkoviště. Odsud jsem se vydal po kamenité pěšině směrem k útesům. Trvalo to tak dvacet minut. A zjistil jsem, že dnes východ neuvidím - slunce se schovávalo těsně nad obzorem za mraky. I tak to ale bylo hezké.
Při pohledu na hodinky jsem si uvědomil, že budu muset zase pospíchat do hostelu. Martin se Španěly na mě už možná budou čekat. Aby si třeba nemysleli, že jsem se na ně vykašlal...


Ne, nečekali. Teda Martin jo, lehce rozladěný z toho, že Španělé ještě v devět nevstali :-D Inu, ty jižní národy. Já jsem využil následující volnou hodinu k tomu, abych se osprchoval a zkusil se trochu víc probudit. Ještě jsem probudil telefonem chlápka z autopůjčovny, abych si zamluvil Yarise na další dva dny, až do Silvestra. Byl nějakej zmatenej, ale slíbil mi všechno, co jsem potřeboval :-)

Cílem dne byly vodopády. Za zmateného navigování jsme nepropásli ani jednu odbočku a za asi hodinu a půl, takže v jedenáct, jsme byli nahoře. Tam už to nebyl takovej čajíček, teploměr ukazoval pouhých sedm stupňů nad nulou! Vyzbrojeni bundami a mými opotřebovanými koleny jsme se vydali vstříc džungli. Tím vás nebudu unavovat, fotek na netu je spousta a nic zajímavého kromě levád a vodopádů tam nebylo. Důležité je, že na konci trasy jsem začal své přátele mocně povzbuzovat, abychom chvátali nazpátek, protože si musím vyzvednout to své kolo! :-) Pospíchat moc nešlo. A kdybyste věděli, jak mě ty nohy bolely. Myslel jsem, že mi snad upadnou. Už toho na ně bylo moc. Cestou zpátky se naše miniskupinka roztrhala, Martin rázoval vepředu, já se ploužil uprostřed a Španělé se loudali vzadu. Řeknu vám, nahoře jsem byl šťastnej, že už to mám za sebou. Ale bylo dobře, že jsme tam jeli, protože v okolí jsem neomylně poznal cesty vhodné pro cyklistiku.


Když jsme přijeli do Funchalu, nechal jsem milé spolucestující na jeho okraji s tím, že když budou chtít odvézt do hostelu, až si dojdou na oběd, ať mi napíšou smsku a přijedu pro ně.
Já vyrazil pro kolo. Týpek na mě už čekal, po úvodních zdvořilostech mi nabídnul, že než soukat kolo do Toyoty, radši ho naloží do nedalekého mikrobusu a odveze mi ho tam. Souhlasil jsem. Jediný problém byl v tom, že on nevěděl, kde přesně hostel leží, zatímco já zas nevěděl, jak se tam rychle dostat. Nakonec jsem tedy měl jet první část cesty za ním a pak mě měl pustit před sebe.

No byla to jízda :-D V přecpaném odpoledním Funchalu jsme projeli asi deset tunelů, já kromě toho projel i tři červené, jak jsem ho nechtěl ztratit z očí, ale nakonec jsme se šťastně bez karambolu dokodrcali až ke dveřím mého dočasného domova. Vyložili jsme kolo, týpek odfrčel. A já začal nadšeně upravovat auto na kombinaci 1 muž a jeho kolo. Bylo to o centimetry, ale vešlo se! :-)


Přišla mi sms. Cituji: "Cau, tak jsem po obede, prijed pro me." Nevím, jestli vám to připadá normální tón, když někoho o něco žádám. Mně teda ne. Za lehkého skřípění zubů jsem se tedy vydal na druhý konec města. Kousíček před cílem jsem potkal oba Španěly. Byli na cestě pěšmo, ale domluvil jsem se s nimi, že je odvezu také. Opět cesta do hostelu - a vyzkoušel jsem, jestli si pamatuju tu, kterou mi ukázal týpek. Skoro jo :-) Ještě jsme hledali lékárnu a málem do nás někdo naboural. Všechno ale dobře dopadlo. Myslím, že jsme toho měli všichni ten den dost.

Večer jsem zaplul do společenské místnosti, kde seděli ti báječní lidé z různých koutů světa, cestovatelé, s lehkostí mezi sebou konverzující o nejrůznějších tématech, anglicky, německy, nezávisle na krajině původu. Připadal jsem si mezi nimi jako trotl, protože takhle lehce mi to teda nešlo. Ale zapojil jsem se do hovoru, jednak proto, abych přítomné Němky upozornil na to, že jim rozumím, zadruhé proto, že pocházely z města mému srdci blízkého, mého ročního německého domova :-) Jaká hezká náhoda.

S Martinem jsme se domluvili, že ho ve tři ráno svezu na letiště. Víte co? Udělal bych to rád, z prostého kamarádství. A on prostě musel začít mluvit o penězích, že ho to vyjde levněji než si vzít taxíka. Doprdelekrucinálfagotaleuž! Tak já se kvůli němu zase nevyspím a on to bude přepočítávat na peníze? Rezignoval jsem, řekl jsem si o pět euro a šel spát. Na horní lůžko palandy v pokoji, kde spaly samé dívky. Plus jedna babička z Dánska. Usnul jsem rychle, dřív než všechny vůbec přišly. Martin si měl pro mě v noci dojít.

Po půlnoci mě vzbudily podivné zvuky. Něco jako sténání ze sna. Lokalizoval jsem je v místě pode mnou. Bylo to zvláštní, evidentně se tam někomu něco zajímavého zdálo! :-) Fantazie mi hodinu pracovala na plné obrátky. Pak se otevřely dveře a vešel Martin. Viděl jsem, jak si svítí mobilem a neomylně zamířil k lůžku té babičky. Dalo mi práci ho na sebe upozornit, málem se mu podařilo ji vzbudit.

Odvezl jsem ho na letiště, rozloučili jsme se a byl jsem rád, že vypadl.
Když jsem za půl hodiny zase přijel do hostelu, zavrněl mi v kapse telefon. Panebože, doufám že si nezapomněl na pokoji pas, napadlo mě. Tak ne, jen benzínový vařič. Slíbil jsem, že mu ho přivezu nazpátek.
A zas jsem ulehnul nad tu roztomilou sténající dívku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama