21.12. punčovej

22. prosince 2013 v 0:37 | já
Moji milí čtenáři,
jsou chvíle, jež mne vybízejí k rozhovoru živému s vámi všemi a ne k tomuto trapnému "offline" psaní. To když si například 9,8% broskvovým horkým punčem (z mikrovlnky :D ) odbourám všechny překážky své jindy zadrátované mysli (drátem z jedné strany ostnatým a z druhé hedvábným).

Přidejme k tomu vzpomínku na chodbu koleje ovoněnou kouřem marjánky a myšlenkami na to, zda bych byl lepším designérem, pokud bych si občas dával nejen pasivně. Třeba jo. Nebo brát LSD, že?

To jsem vám ještě nevyprávěl, jak jsem navštívil festival hudby a vjemů psychedelických (goa se tomu říká). Přijel jsem tam asi ve dvě ráno. Po dlouhé chůzi houštinami kolem potoka - cíl byl i ve tmě zřejmý hned od začátku, velmi velmi hlasitá specifická hudba - jsem konečně došel k místu konání. Těch barev a podivných vzorů a podivných lidí a vůbec všeho kolem... :-) Nemusí se vám to líbit, ale poznat to je určitě dobrá věc. Byl jsem tam chvilku a zas jsem vypadnul, tu zvláštní atmosféru si budu pamatovat navždy.

Vánoce se v naší pošahané rodině převážně nikdy nevyvedly. Jednou jsem samým vztekem, že se k sobě i na Štědrý den moji rodiče chovají tak, jak se chovají, rozbil prudkým zabouchnutím dveře do svého pokoje. Odlétnuvší střep ze skleněné výplně mi trefil tepnu na ruce :-D Všude spousta krve, já zamčenej v pokoji... :-D Na ten den si nesu památku v podobě omezené pohyblivosti pravého malíčku.

Dnes k nám přišla atmosféra Vánoc v nečekané podobě. Sešli jsme se tu všichni čtyři čirou náhodou a skládali jsme dřevo. Poprvé snad po sedmi letech. Jindy to dělají najatí Ukrajinci, což, chápejte, je úplně něco jiného. Dnes jsme se do skládání pustili my všichni. I takovou podobu mohou mít pravé Vánoce.
------------------------------------------------------------------------

Tak ještě jeden předvánoční příběh :-)

Fau má přítele, to asi víte. Přítel je docela jiný, než já. Je schopný se bavit téměř s každým, navazuje kontakty neuvěřitelně rychlým a přímočarým způsobem. Kdyby to takhle zkoušel na mě, asi bych mu dal jednu do zubů :-D Ale je fakt, že na spoustu lidí to platí. Podle mě je neuvěřitelně ukecaný :-D Nazývejme ho dále "N.".
Minulé Vánoce mi Fau zavolala. Místo obvyklého probírání nejrůznějších věcí mě požádala o pomoc v delikátní situaci. Předešlý večer měl N. podnikový večírek. Nikdy se mu nechce končit, vždy to vydrží táhnout až do poslední chvíle. A tak se stalo, že ten večer skončil sám v nějakém baru. Zlitej.
V jeho verzi příběhu se tam choval celkem slušně, možná se trošku víc bavil se servírkou, možná tam něco shodil se stolu, možná na něj přijeli měšťáci, možná si na ně chtěl jít stěžovat na státní policajty a pak teda došel domů.
Fau mě druhý večer poprosila, zda bych mohl jít jako jeho doprovod do toho baru, zjistit co se vlastně dělo a případně zklidnit situaci. Jistě že jsem neodmítnul. Nicméně divná situace, že?
Otevřeli jsme dveře do prázdného podniku. Servírka, když viděla o koho se jedná, nervózně poposedávala na židli. "Dáte si něco k pití," otázala se a být tam já sám, rozhodně odmítnu. Takhle jsme si tedy něco dali.
"Takže,"..."přišel jsem se zeptat, co se tu včera vlastně odehrálo, protože si skoro nic nepamatuju," uvedl se N.. "Možná jsem tu něco rozbil, asi tu byli policajti...," pokračoval, "a máte tu kamery? Kdybyste mi třeba mohla ukázat záznam ze včerejška...," dokončil větu. Záznamu se nedočkal.
V servírčině vyprávění se rozvinul epický příběh o opilém muži, jenž se sápal za bar, bavil se s podezřelými cikány, zničil na stole položený notebook, hledal svůj ztracený telefon, dožadoval se stále nového pití, když byl vyhozen, třikrát se vrátil, až na něj musela zavolat měšťáky, třikrát se i s měšťáky vrátil, aby spolu hledali ztracený telefon (zřejmě ukradený), hrubě je urážel a pak konečně odešel.
Celou tu dobu jsem tam seděl se svěšenýma ušima a přál si, abychom si ten příběh vyslechli, omluvili se, řekli že vše napravíme a odešli domů. Ne tak N., šťoural se v detailech a jevil svou přirozenou tendenci se rozkecat a zůstat na místě ještě dlouho. Což jsem zarazil :-D Vlastně jsem tedy splnil svoji úlohu.
Další den se N. zastavil na služebně, omluvil se za svoje chování a večer doma vyprávěl, jak na něj byli ti policajti hodní a jak ho strašně mrzí, že na ně byl takovej... :-)

Pointa? Nečekaná. Vždy je dobré mít v záloze někoho, komu můžete stoprocentně věřit a vyslat ho na takovou misi ;-)

Dobrou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. prosince 2013 v 12:21 | Reagovat

Dokonalá vozovka, jestlipak je česká. :)

Jo, Vánoce jsem strávil kdysi v potoce, shodou okolností jsme se vraceli z goa a psytrance festivalu a převrátili se rovnou do stojatých vod.

2 Evš Evš | 23. prosince 2013 v 18:39 | Reagovat

Ta fotka je uplně skvělá :)

3 Zítra Zítra | Web | 27. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

Omlouvám se, je to tak dobře napsáno, že jsem se té příhodě s dveřmi - zasmála.

A co N. říkal na to, že tam s ním jdeš? Přeci jen ví, jaké to bylo s tebou a Fau, ne?

4 La vita è punk. La vita è punk. | Web | 27. prosince 2013 v 22:36 | Reagovat

Dík za komentář. Škoda, že tu není nikdo kdo by mi řek že nejsem nula, když si připadám marnější než poslední chudina, nicotnější než moucha, když se vezu na spirále směrem dolů. Ale za to, že tu nikdo není si mohu, jak jinak, sama. :)

Dále_ten film budou dávat stopro v lednu všude, teda měli by, protože pak bude druhej díl.

Pokračuji_40km za jeden den... - kam jdeš a co tam děláš? Jayi, vůbec tomu nerozumím. Tys utekl před samotou sám a mezi cizí lidi?

Závěrem_Kdybys šel do oceánu, snad už umíš toho kraula...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama