3.11. vytí divokého koně

4. listopadu 2013 v 1:25 | já
Uháněl jsem po dálnici vstříc hluboké tmě. Míjel jsem červená světla aut v pravém pruhu rychlostí, která by mi spolehlivě zařídila aspoň půl roku bez papírů. V tuhle dobu jsem se ale ničeho takového bát nemusel.
Měl jsem plno práce s cestou před sebou, zrcátka jsem sledoval jen periferně. Po chvíli mě napadlo, že by nebylo od věci zkontrolovat karimatku. Vezl jsem ji poměrně ledabyle přivázanou gumicukem k baťohu. Natáhl jsem levou ruku daleko dozadu a zároveň se podíval přímo do zrcátka. V dálce byla vidět světla předjetého auta. Ale bylo tam ještě něco jiného. Podivného. Pomyslel jsem si, jak je možné, že za mnou vlaje kus průhledné fólie, v jejímž třepetání se divoce lámou paprsky světel onoho auta. Kouknul jsem i do druhého zrcátka, s tím samým výsledkem. Po další sekundě mi to došlo - kdepak fólie.
Z obou výfuků sršely roje jisker! A vůbec ne málo. Nejdřív jsem se lekl, že cesta končí a opět jednou dojedu domů na odtahovce. Pak jsem si v hlavě promítnul, jak ten můj motor vlastně funguje, a nenašel jsem žádné logičtější vysvětlení, než že to zkrátka už příliš dlouho trápím. Vzápětí se moje myšlenka potvrdila, když po ubrání plynu jiskérky postupně mizely. Zvolnil jsem tempo a světelné efekty ustaly úplně.
A pak jsem se začal v přilbě dusit smíchem :-) V představě jsem se vžil do role řidiče předjížděného auta. Nejdřív za sebou vidí rychle se přibližující světlo, vzápětí ho se strašným jekotem předjede přikrčený blázen s divoce poskakující karimatkou na zádech a zpod sedla mu ze dvou trubek šlehají dvoumetrové jiskřící jazyky! :-D
Už jste někdy slyšeli, jak někomu "chytnou saze"? Na požádání můžu předvést :-D
---------------------------------------------------------------------

Téměř přesně před rokem jsem, tak jako dnes, v pondělní brzké ráno poslouchal Rádio 1. V tuhle dobu tam většinou hrají ambientní věci a vůbec různé zajímavé nové projekty. Před rokem hráli Natashu Khan a její kapelu Bat for Lashes. A mě její písně hrozně zaujaly. Druhý den jsem na tu hudbu pořád myslel, až mě napadlo podívat se, jestli náhodou není možnost ji vidět naživo. A co byste čekali? Za čtrnáct dní měla koncertovat v Berlíně. Lístky jsem koupil okamžitě, abych náhodou později neostrouhal. Hned potom jsem napsal lasičce, zda by se mnou nechtěla na výlet do Berlína, bez bližšího upřesnění, co bychom tam vlastně dělali. Předběžně řekla, že ano. Tím pádem bylo vše jasné a už jsem se jen těšil. Lasička si myslela, že tam jedu pracovně.

Cestou do Prahy jsem jí zkusmo v autě pouštěl pár písniček. Reagovala na ně se zájmem, co to je a že se jí líbí. No a když jsme pak v Praze nasedli na vlak (mimochodem jizdenky do Berlína, koupené půl hodiny před odjezdem přímo na nádraží, jsou ukrutně drahé :-D ), šel jsem s pravdou ven. Ukázal jsem jí vstupenky a jí zazářily oči :-)
Berlín nás uvítal parádní mlhou společně se sychravým počasím. Z nádraží k hotelu jsme šli pěšky. Celkem jsme si těch sedm kilometrů v mrazu užili. Hotel jsme nakonec našli a v něm čekalo druhé překvapení.

Nebyl to totiž obyčejný hotel. Při hledání ubytování v okolí jsem narazil na zajímavý projekt - ve dvoře klasického činžáku se skrývá několik zaparkovaných karavanů. V nich pak hosté spí. Ta představa se mi moc zamlouvala. Takže jsme oba zažili první noc v životě v karavanu. Uprostřed Berlína... :-)

No a pak už nás čekal nabitý sál, úžasný koncert, druhý den ještě procházka velkou částí města a navečer zase domů.

Bylo to fajn, z té vzpomínky mám teď úsměv na rtech a tak asi půjdu spát :-) Dobrou noc.

Je vtipné, že lasička a Natasha vypadají jako dvojvaječná dvojčata :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama