9.10. ruby a líce

9. října 2013 v 13:19 | já
Předevčírem jsem uléhal s divným pocitem, ráno se vzbudil s knedlíkem v krku a dnes je to stejné. Takže jsem nešel do práce - prozíravě jsem si nějakou přinesl domů.

To, že mě mají lidé rádi, poznám například při nějaké banální nemoci. Stačilo se zmínit, že mi není nejlépe, a už to jelo:
"Vezmi si chlorellu." Nejspíš se mnou návrh viditelně otřásl, a ani rychlost, kterou ze mě vylétla odpověď "nenene, díky, ale ne," nenechala navrhovatele na pochybách. Hodil po mně zkoumavým očkem. "Jayi, jsou tři druhy lidí. Někdo v tom má jasno, asi jako ty, někdo ví, že ho chlorella vyléčí, jako já, a ti třetí to aspoň zkusí. Ale dobře, jak chceš. Vezmi si tedy céčko, hned ti ho přinesu." A za chvíli přede mnou přistálo deset bílých tablet. Poslušně jsem dvě z nich zchroupal, zbytek si nechal na později.
"Hele jak na tebe koukám, mám tu v šuflíku paralen. Nebo tenhle léčivej čaj. Nebo tohle cucání." Všechno jsem s díky odmítnul. Nakonec se se mnou kolega chtěl podělit i o snickersku, zázračně nalezenou mezi těmi léky deset dní před koncem její trvanlivosti. I tu jsem mu nechal.
Přijel jsem domů a tam to začalo nanovo. "Vezmi si jostu. Strejda byl taky nachcípanej, včera jsem mu dal lahvičku a ráno byl už dobrej," dozvěděl jsem se od milujícího otce. Ten jednou za rok navaří třicet litrů domácí šťávy z různých bobulí, nastavovaných kapkou alkoholu. Pak je rozdává po známých. Docela se divím, že ještě k tomu nenavrhnul jadérka z grepů, další z oblíbených pomáhadel. Asi není grepová sezóna :-) Tak mě teď napadá, že letos jsme snad ani nevařili pampeliškový "med".
"Uvařím ti čaj z mateřídoušky, ten ti pomůže," neváhala mamka a během pěti minut se po domě rozvoněl Thymus...

Zítra otevřu oči a nic mi nebude. Vsadil bych se, že tisíckrát větší vliv na to má všechna ta milá starost okolí, než jakýkoliv z umělých či přírodních léků. A nejradši bych, aby si ti lidé, jichž se to týká, přečetli tenhle článek. Aby věděli... Škoda, že to nejde.

Popořadě: josta, jeřabina, rybíz, bez rumu, s rumem...

---------------------------------------------------------------

"...nevím co mám dělat...F. do mého života s prckem počítat nechci, ačkoliv nechci být bez něj...nebaví mne žít, nebaví mne poslouchat slova od sestry, která ačkoliv to myslí dobře, neví a nechápe KDO jsem...prostě jsem nešťastná, a nemůžu si dovolit slova o tom, že nechci žít, protože jsem navíc díky jim úplný sobec...snažím se prát s tím, co mi dává za vinu F., kdykoliv ho prosím o to, aby neseděl furt u noťase, když ho prosím, aby se snažil o to, aby nám bylo lépe..."

G. se vrátila ze svého letního působení u moře. Těhotná, bez prostředků, zato s partnerem, který nejeví známky zájmu o to, že by je nějak zajistil. Do prostředí, kde na ni nečeká nic dobrého.Rád bych jí pomohl, ale jak?Peníze nepomáhají, to už jsem si ověřil. Jak pomoci člověku, který není spokojený se životem a zatím nenalezl jeho smysl?
A jak pomoci člověku, který si nadto vybere neschopného partnera?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zítra Zítra | Web | 12. října 2013 v 21:07 | Reagovat

Už je ti lépe, náš milý altruisto? :)

Možná svou první vzpomínku mám na to, jak jsem ležela v kočárku a koukala na nebe skrz listí josty. Dík, netušila jsem, jak se ten keř jmenuje.

2 Zítra Zítra | Web | 12. října 2013 v 21:19 | Reagovat

Už je ti lépe, náš milý altruisto? :)

Dík, netušila jsem, jak se ten keř jmenuje. Možná svou první vzpomínku mám na to, jak jsem ležela v kočárku a koukala na nebe skrz listí josty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama