7.10. eso a Zolík

8. října 2013 v 0:26 | já
Mám tak milé čtenáře... :-) (tento smajl je ze srdce)

Moji milí - včera jsem napsal jen polovinu.
Vlastní identita je jednou z věcí, které hledám celý život. A moji předci se na tom podílejí velkou měrou.

----------------------------------------------------------
Nejprve však ještě odbočím. Před nedávnem jsem si krátil cestu domů telefonickým rozhovorem s Fau. Ptal jsem se jí, jestli nepřehání, když svého syna ještě ve dvou letech nechce nechávat nikde samotného a že mám obavu, aby na ní pak nebyl příliš závislý. A co až přijde do školky, že? V živé paměti mám ještě několik svých nepříjemných vzpomínek, i po tolika letech.
Odpovědí byl výtah z učených knih o tom, jak by malé dítě až do tří let mělo zůstávat převážně s mámou nebo s lidmi, které dobře zná. Až pak je vhodná doba k oddělování. Zeptal jsem se tedy žertem, zda má snad moje sociální fóbie kořeny v tom, že jsem byl velice záhy po narození svěřen na hlídání jedné cizí paní. Dostalo se mi lakonického "Ano, myslím si že to může být tím". Hmmm. Třeba fakt jo, kdo to dnes zjistí...
----------------------------------------------------------

Před rokem (všechno se mi děje před rokem, to je jasné :-D ) jsem zažil velmi, velmi zvláštní pocit. Vypravil jsem se tehdy na jakousi přednášku do Prahy (vždycky jezdím do Prahy, i to je jasné :-D ). Pozdě odpoledne jsem pak zamířil po tankodromu směrem na východo-jihovýchod. Za neustálého kodrcání jsem cítil, kterak opouštím mně blízký kraj. Rozumějte, Praha byla mým domovem poměrně dlouho (avšak nikdy na víkend). Ten pocit odcizení trval až do Brna, kde se začaly objevovat směrovky na Slovensko. Tam přišlo první lehké zašimrání u srdce. Druhé, už silnější, se dostavilo po překročení hranic. A třetí, které už neustalo, se objevilo při odbočení na tu správnou silnici, vedoucí k...mému opravdovému druhému domovu. Snad fakt, že jsem jeho práh nepřekročil přinejmenším deset let, vedl k tak silnému pocitu. Pranic nezáleželo na tom, že jsem tak daleko, téměř bez čehokoliv. Jel jsem přece domů, do záchytného bodu. I přes nastálou tmu jsem jako zázrakem bez bloudění dojel všemi ulicemi až ke vratům, za nimiž jsem si tak často jako malý hrával.

NIKDY dřív bych nevěřil, že tohle místo mi tak silně zabrnká na city. Prostý přízemní domek, podobný všem ostatním v celé ulici. Zřejmě nejprostší. Dva pokoje, jedna kuchyně, maličká koupelna. Připadalo mi neuvěřitelné, že v dobách mého dětství jsme se tam všichni vešli. My čtyři a oni tři. Že v těch podmínkách ještě předtím vyrůstala moje mamka. To tam tehdy byl pokoj dokonce jen jeden. Jako dospělý jsem v tu ránu pochopil spoustu věcí, které mi v dětství nedocházely.
------------------------------------------------------

Rodiče svedla dohromady poměrně velká náhoda. A další náhoda tomu chtěla, abych se nenarodil jako příslušník maďarské menšiny na Slovensku, ale jako Čech s maďarskými předky. Chybělo tak málo. Psal bych si blog úplně jinou řečí, měl jiné vzdělání, jinou práci, třeba bych teď pěstoval za domem červenou papriku v obrovském...pařeništi? Ani nevím, jak se tomu říká :-)

Zajímal jsem se o jejich (nebo naši?) historii. Na maďarském území se promíchalo tolik národů, že jen těžko mohu říct, odkud polovina mých genů pochází. A víte co? Mně to hrozně vyhovuje. Jsem rád Evropanem.
Přes veškerou úctu ke svým předkům, ať už z té nebo oné strany, se dívám s lehkým despektem na většinu pokládaných národních otázek. Pro mne osobně jsou hranice mezi národy velmi tenké, daleko spíš otázkou vnitřního přesvědčení, než fyzické příslušnosti ke skupině lidí.

Občas mám velké nutkání s vážnou tváří někomu přitakat, když pronáší "my Češi jsme nejlepší hokejisti...a muzikanti...a ty zlaté české ruce".
Jistě, jsme :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evš Evš | 8. října 2013 v 13:59 | Reagovat

Článek, kterým jsi navodil hodně otázek, a odpovědi někde zapomněl. (...schválně) :D

2 já | 9. října 2013 v 13:37 | Reagovat

Na každou otázku nejspíš existuje jednoduchá a nezajímavá odpověď. Kdo by je sem psal? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama