4.10. velikosti

4. října 2013 v 18:41 | dnes já
Mám malé auto. Mám ho už docela dlouho, hodně jsme toho spolu prožili, byli i na mnoha místech po Evropě. Je až neuvěřitelně spolehlivé. Přitom ho vyrobili v Polsku a ani trochu ho nešetřím. Vždycky se podivuju, že když jedu do Prahy, předjíždějí mě jen ti, kteří opravdu pospíchají. Jinak spíš všechny předjíždím já. Přitom výkonově jsem jeden z nejslabších na silnici. Buď tedy nemám srdce, nebo rozum :-)

Nejlépe znám cestu do práce - tady v těch zatáčkách jsem schopný porazit skoro všechny, když mi o to hodně jde. A jak jezdím převážně v noci a můžu si tudíž vybírat ideální stopu, protože provoz není žádný, střihám to nehorázně. Když pak jedu tou samou cestou ve dne, mívám problém s ostatními auty, které se mi pletou do dráhy :-) Ale zase abyste si nemysleli, nejsem žádný bezmozek. Nakonec, kdybych byl, to už bych tady nebyl.

Z auta se začínají ozývat čím dál podivnější zvuky a nejspíš se budu muset v dohledné době poohlédnout po jiném. A nejde si vybrat. Moje vrozená skromnost se pere s vrozenou touhou po krásných věcech. Včera jsem si prohlížel pár webů známých značek a je to těžké. A co mě dostalo - to je takhle na úvodní stránce vystavená fotka úžasného auta. Bohužel, jak se posléze ukáže, jde pouze o koncept z letošního autosalonu. A když se pak kouknu do nabídky sériové, je to žalost. Jako designérovi mi přijde líto, že vývoj jde tak pomalu dopředu. To je nás takových opravdu tak málo, že se nevyplatí vyrábět odvážná auta?
-------------------------------------------------

Dnes jsem zašel do hudebnin i se svojí nově nabytou elektrickou kytááárou. Na kterou samozřejmě neumím ani ťuk :-) Ale poslouží mi k vyrábění podivných zvuků. A možná časem i k hraní melodií. Nejdřív mi ji ale bude muset někdo seřídit. Je to trapné - nevím, jak se tam dávají struny. Na housle jsem je napínal přes deset let, s kytarou si ovšem rady nevím :-) Lépe řečeno, když jsem se o to pokusil (s tou jednou strunou, kterou jsem měl k dispozici), nezdál se mi výsledek uspokojivý. Tak uvidím, co na to odborník.
-------------------------------------------------

Hned naproti hudebninám mě zlákal obchod s džínami. Už dlouho se někam chystám, tohle byla dobrá příležitost.
Netuším jak se to stalo, ale místo mnou požadovaných třicet čtyřek jsem se po vyzkoušení odnášel velikost 30. Začínám mít o sebe starost. Už jen proto, že ještě menší kalhoty se mi případně budou shánět docela těžko, jak jsem dnes měl možnost vidět.
Ode dneška tedy po letech opět v novém :-)
-------------------------------------------------------------

Dnes večer jsem měl být v Praze společně s H.
Zase to nedopadlo. "Do společnosti se mi nechce. Nejradši bych si zalezla někam pod peřinu, s čajíkem a koukala na filmy." Původně jsme chtěli jít do kina a pak tančit, už si to slibujeme asi pět let. Když jsem jí namítnul, že tohle prostředí půjde momentálně zařídit jen těžko, celý ten dlouho připravovaný výlet vyšuměl do ztracena. Prý to necháme na jindy.
Já vám řeknu jak to je - H. si mě prostě nezaslouží...

Tohle už je bohužel dávno. Mimochodem, to auto vlastně ani není moje :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evš Evš | 4. října 2013 v 21:50 | Reagovat

A nechtěla být třeba jenom s tebou, neřešit plán kam kdy půjdete apod.? Prostě si odpočinout? Čili ne že si tě nezaslouží, jenom jsi nebyl schopný najít kompromis. A nebo taky ona, do toho už nevidim. Pardon.

2 dnes já dnes já | 4. října 2013 v 23:11 | Reagovat

[1]: kdyby se ten scénář neopakoval tak často. Nejdřív se moc těšíme, dohodneme termín, načež se H. ocitne den předem v divném rozpoložení (z těch jejích chlapů, já v tom nehraju žádnou roli :-/) a nechce se jí mezi lidi/do cizího města/nikam. A pak to zruší.
Nebyl by problém nikam nejít a být jen spolu, akorát že "čajíček a peřina" v hotelu není zrovna ono. A že to zrovna tenhle víkend jinde nejde, to věděla. Možná mám ovšem příliš zaujatý pohled...? Asi jo, vždyť jsem se na ni těšil, jako vždy.

O těžké domluvě s H. bych mohl vyprávět celé...minuty :-D
Například když jsem jel zrovna do jejího města (máme to k sobě tři hodiny svižné jízdy), na jinou akci, ale měli jsme se po ní sejít. Celé dopoledne jsem jí psal, volal, kam mám přijít...nakonec už jsem chtěl odjet, zkusil to ještě jednou a ona to konečně vzala. Prý spala. Takže já jí píšu od osmi a ona se mi ve dvě ozve. Super. Je strašně nespolehlivá. Pokud se můžeme vidět jen párkrát ročně, pak mě každá ztracená příležitost docela mrzí.

3 Zítra Zítra | Web | 5. října 2013 v 9:01 | Reagovat

Díky za komentář. Ale v Polsku se vyrábějí auta? Věru to musí byt adrenalin a skvělý pocit, že za to nemůže auto ale především tvoje zručnost. Buď opatrný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama