16.10. hambatej

16. října 2013 v 2:20 | on
té plus týden
"Já bych vám chtěl něco dát. Za ty kilometry."
Ruka nahmatala v kapse obálku s pětistovkou. Ach to klišé. Obálka! A je v ní dost peněz? Není to málo? Nebo moc? Notyvolekdotomávědět!!!
Pán v zeleném pokrčil obočí. "Aha. Dobře, díky." Předal mi všechny potřebné papíry. Víc už jsme se o ničem nebavili.
Konec nejméně zábavné části příběhu. Bylo to poprvé a doufám, že i naposled. I když absurdních předpisů je na světě určitě mnoho. Bohužel.

té mínus měsíc
Sedím večer na balkónu. Koukám sice směrem k lesu, ale v duchu mám před očima něco docela jiného. Dlouhé dobrodružství trošku jiného druhu. Srdce nepravidelně buší v rytmu zvýšené nervozity. Nakonec se neovládnu a zavolám na číslo, kde mohu vždy očekávat pouze upřímnost a maximální podporu.
"Čau. Máš se? Jo já dobře. Ehm...no, proč volám. Chtěl bych si něco koupit. Bude to strašně drahý a úplně k ničemu. Hodně jsem si o tom přečetl, nikomu nefunguje. Vlastně pro mě je to za těchto okolností úplně ideální :-)) ... Ne, nezbláznil jsem se. Možná trochu.... Ne, to je samozřejmě blbost. Ale poslední dva dny o ní přemýšlím v jednom kuse a vím, že ji chci. Když už jsem ji našel! To se zas tak často nestane. Volám ti trošku pro podporu, s nikým jiným o tom mluvit nebudu a ani bych si netroufl. ... Co? ... No není mi líto těch peněz. Kdyžtak klidně může někde jenom stát, je krásná sama o sobě. ... On o ní každej píše, jakej je to zabiják :-)) Jenže jsem ještě nečetl o nikom, kdo by to opravdu vyzkoušel ... Jo jsem rozhodnutej ... Ale vždyť já vím. Tak snad. Jo. Jo. Né, vždyť víš, že jsem opatrnej. Hmmm. Díky, ahoj."
Definitivně rozhodnuto, tep se mi ještě zvýšil. Tak jestli tohle vyjde, bude to bomba.
Následující týdny jsem se cítil jako na speedu.

té mínus 25 dní
"Představ si, že on ji prodal. Tak my se týden domlouváme, už jsem za ním chtěl dojet, a on ji mezitím prodá někomu do Rakouska. Sakra, debilní hranice."

té mínus 20 dní
"Nebudeš mi věřit. Našel jsem jinou. Je o něco dál a stojí ještě o něco víc. Ale když už jsem byl rozhodnutej, tuhle si vyfouknout nenechám. V sobotu tam hned jedu, vyfotím si to a pak tu budu muset zjistit na úřadech, jestli to půjde. Něco mi říká, že tohle klapne."

té mínus 16 dní
"Ahoj. Potřeboval bych pomoct. Můžu se večer zastavit?"
Prý mu stačí ofocené podklady, dojede tam, zeptá se a dá mi vědět. Jo, ta věc s kilometrama se určitě dá nějak zařídit. Jen mu tam mám něco šoupnout bokem, až tam přijedu. Bude o mně vědět.

té mínus 8 dní
"To jsem zase já. Takže prej žádnej problém. Teď bych teda chtěl vyměnit nějaký prachy. Kolik? ....... Ne, vůbec nepotřebuju aby se to tady rozkecalo. Takže říkáš jedině za tamtím, jo? A kam mám přijet, kdy? Večer, zazvonit a říct že mě posíláš ty. Ok. Dík."
Téhož večera držím v ruce UV lampu a prohlížím jednu bankovku po druhé. Kdyby nesvítily, mohl bych si jít stěžovat možná tak na lampárnu. Když ten kurz v bance je na dvě věci. Tak jen prohlížej, Jayi.

té mínus 7 dní
"Dobrý den. Potřeboval bych dodávku. Jasný, dohodneme se. Na sobotu. Ne, všechno zařídím. Díky, zatím."

té mínus 30 minut
"Haha, koukám že tu postavili novou silnici. Ta navigace vůbec neví kde jsme. Jojo, támhle to bude. Jsme dost dlouhý. Zkusíme tam nacouvat. Má ji za těma dveřma, minulý týden jsem se na ni byl podívat. Jen podívat no. Mně je to úplně jedno, viděl jsem ji běžet a to mi stačí. Tyhle se stejně prodávají bez jakýkoliv záruky."
Během hodinky jsem sledoval, jak celá rodinka zkoumá ochranné znaky na všech desetieurovkách. I tu lampu měli :-)
Teď už jen krátká instruktáž a šup do dodávky. Všichni se motají kolem a ověřují, že je všechno v pořádku.
Po deseti kilometrech to ještě vzadu zkontroluju a pak už jsme si jistí.

té plus 2 hodiny
BUM!!!!!!!!!
Dvojhlasné "TYVOLE"!
Hned zastavujem na krajnici a během mžiku hodnotíme všechny varianty, které mohly být příčinou té strašné rány. Pak kouknu dozadu a je jasno. Leží na boku na podlaze. "Doprdele jak se tohle mohlo stát?" divíme se oba. Očekávaný velký průšvih se po zkontrolování mění na mírné oddechnutí. "No na tu bídu...jen je to tady odřené a tady to prasklo." V duchu odprošuju původního majitele a promítám si, jak před dvěma hodinami chodil kolem s hadříčkem, jen aby bylo všechno tip ťop. Teď už zdaleka není. Ale i tak to bylo strašný štěstí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejbláznivější věc, jakou jsem si kdy koupil. Zpětně to hodnotím jako 100% správné rozhodnutí :-)

---------------------------------------------------------------------------------------------

PS: Pokud by ojeté vozidlo bylo mladší 6 měsíců a nebo mělo najeto méně než 6000 km, pak před vlastní registrací vozidla musí být zaplaceno DPH. [Takže proto... Nesuďte mě. Ačkoliv chápu smysl předpisu, v tomto případě by se jednalo o pouhé furiantství, pokud bych ho chtěl dodržet. ]

----------------------------------------------------------------------------------------------
A vlastně ještě jeden dovětek. Šlo by to i bez obálky. Ten člověk vůbec nevěděl, jestli ji nakonec dostane. Teoreticky jsem mu nic dávat nemusel a v podstatě by se nic nestalo. Jen možná v budoucnu by to měl někdo trochu těžší než já. A právě kvůli zachování (férových?) podmínek i pro ty, co přijdou po mně, jsem to udělat chtěl. To jsou paradoxy, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evš Evš | 18. října 2013 v 9:06 | Reagovat

Úplatky byly, jsou a budou. Ale tady je hlavní že toho nelituješ a že v tom nebyl žádný háček :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama