14.10. šílíme

15. října 2013 v 0:28 | já
Život přináší absurdní situace.

Když například já (za školních časů opravdu velký lempl) s Fau (premiantkou) mudrujeme o pracovních kvalitách naší bývalé spolužačky (také premiantky). hodnotím někoho, kdo byl pilný, cílevědomý a vůbec ve všech ohledech desetkrát lepší než moje maličkost v té době.

-------------------------------nebo-------------------------------------

Když člověk, kterého tak strašně štvalo chodit na hudebku, má najednou dům téměř vycpaný hudebními nástroji.

-------------------------------nebo-------------------------------------

Když mým cílem pro další měsíce je naučit se rusky, vlastně z rozmaru, a přitom jsem se východním směrem nikdy vydávat nechtěl. Tohle je mimochodem dost velký myšlenkový obrat, je to něco jako...stát se z vegetariána masožravcem. Snad se mi to nevymstí.

--------------------------------------------------------------------------

Tak dnes třeba tu o první cestě.
Ještě v době, kdy mě brala auta, jsem seděl takhle k ránu u kompu na koleji a pročítal si online časopisy. V Braunschweigu se totiž jiné, které by nestály těžká eura, jaksi sehnat nedaly. A už vůbec ne v češtině, že.
A co jsem na těch stránkách neviděl. V Ženevě se od včerejška koná autosalon.
Teď si prosím představte mapu Evropy. Být na koleji v Praze, připadala by mi čára Praha - Ženeva nekonečná. Neschůdná, nesjízdná, nemožná, mimo realitu. Ovšem čára Braunschweig - Ženeva, to už bylo jiné. I když možná delší.

Tenhle okamžik by v mém životě přišel asi tak jako tak, tahle chvíle byla poměrně důležitá. Uvědomil jsem si, že jediné hranice existují pouze ve mně. Nejen ty geografické.

Pak už to šlo ráz na ráz. Po škole jsem vyházel z batohu skripta, naházel do něj věci na dva dny a tradá na nádraží. Tam se to zase zadrhlo.
Zkuste si schválně někdy v Německu koupit lístek do Ženevy. Pět minut jsme se nemohli dohodnout na žádném tvaru toho slova, který by zněl německým uším povědomě. Ani česky, ani rádoby francouzsky (to byste nechtěli slyšet, co jsem tam vymýšlel :-D ). Nakonec se mi, za pomoci světových stran, polohy řek a jezer, podařilo donutit toho pána k vyslovení slova Genf, o jehož správnosti jsem sice zdaleka nebyl přesvědčený, ale vypadalo to, že tohle město aspoň leží ve Švýcarsku. Už tenkrát mi evidentně stačil jen správný směr :-)

S lístkem v kapse jsem v šest večer nastoupil do bílého dlouhatánského vajíčka. Trvalo to. Vyplivlo mě o šest hodin později v Basileji. Pak ještě stihnout spoj do Bernu. Povedlo se.
Bern, dvě hodiny ráno. Spát se mi nechce, což se nedá říct o ostatních lidech v podchodech. Většina se přikryla na drátěných lavicích novinami, já radši vyrazil do ulic. Neznám mnoho lepších zážitků, než si sám procházet neznámé noční město.

V půl páté už na mě čekal poslední vlak až do cíle. Jakmile jsme zastavili na Genf-Flughafen, otevřely se dveře a já se z toho podzemí dral nahoru. A tam...Alpy :-) Byly tak blízko, pro člověka, který je nikdy neviděl. Nádherné, sněhem posypané vrcholy. Oči mi mohly vypadnout.


A co město samotné. Tak krásné, čekající na objevení. Spousta zahrad, nesoucích velmi legrační označení "Jardin". Krtek, utíkající před ježkem. První jarní kvítky. Jezero, lodě, vypnutý vodotrysk :-)




Přespal jsem v hostelu. Další den jsem si v Palexpu vyfotil polovinu vystavených aut, druhou polovinu pak podrobil drtivé kritice. Já - v Palexpu, naživo! Tomu by jeden nevěřil.


Zcela vyčerpaný z nevyspání jsem k večeru nabral směr na německé hranice a odtud se dopravil rychlostí 200+ zpět na kolej. Spolužáci, kteří mě v pátek večer viděli někam odcházet, jen třeštili oči :-)

Ten víkend stál za to :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evš Evš | 15. října 2013 v 9:55 | Reagovat

Stále mě svými spontánními skutky překvapuješ :) Záviděli spolužáci aspoň? ;)

2 já | 16. října 2013 v 2:25 | Reagovat

Spolužáci moc nebyli na auta. Ale Genf mi trochu záviděli ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama